Jump point

Z Star Citizen CZ Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Rozšíření a průzkum, jak je známe dnes, by nebyly možné bez objevu jump pointů, neboli děr v časoprostoru. Pro každý jump point existuje odpovídající jump point, neboli výstup, v jiném hvězdném systému. Přestože cesta přes jump point může trvat pět minut nebo půl hodiny, vzdálenost, kterou pokrývá, může být tisíce světelných let.

Historie

V roce 2271 se stal Nick Croshaw prvním pilotem, který úspěšně zdolal jump point. Jeho objev v Trojúhelníku Neso vedl k ustavení systému Croshaw a tím založil novou éru lidské expanze do vesmíru, která nám umožnila překonat ohromné vzdálenosti bez nutnosti FTL motorů.

UEE Oddělení přepravy a průzkumu řídí veškerý provoz skrze jump pointy stejně jako registraci nových bodů skoku.

Typy jump pointů

Existují tři typy jump pointů podle své velikosti:

  • small (malý)
  • medium (středně velký)
  • large (velký)

Velikost jump pointu ovlivňuje jak může být loď maximálně velká, aby mohla daných jump pointem proletět do sousedního hvězdného systému.

Detekce

Vizuálně jump point může vypadat jako tetelící se vzduch za horkého dne. Ve vesmírné temnotě může být téměř nemožné jej rozpoznat, takže jsou obvykle detekovány pomocí velmi přesného skenování citlivými přístroji. Ne všechny jump pointy jsou stejné, takže mohou mít celou řadu energetických podpisů. Například systém Croshaw byl objeven, když si Nick Croshaw všiml, jak tok neutronů mizí do ničeho, jako průvan škvírou pode dveřmi.

Lokalizace

Jaký scanner byl použit? Jaký byl úhel a pozice lodi, když byl jump point objeven? Všechny tyto údaje jsou nápomocné pro replikaci podmínek pro trvalé otevření jump pointu pro běžné cestování.

Průlet

Pro nárokování objevu bodu skoku je třeba dostat se skrz a zpět. Kromě kombinace rychlosti a úhlu přístupu, Croshaw zjistil, že klíčem k přístupu k jump pointu byly emise odhaleného fúzního jádra. Moderní skokový pohon, jako je například systém RSI Frontier nebo MISC Traveller, replikují tyto emisní vzorce, aby rozšířily nebo „otevřely“ jump point s dostatečnou konzistencí, aby byla cesta skrz možná.

Průlet skrz nezmapovaný jump point je jako pilotáž bez brzd. Před vstupem se ujistěte, že máte NavDrive schválený UEE, aby zaznamenal dráhu letu přes jump point (v současné době uznávané formáty navigačních dat zahrnují PRE, R2F, TJ, VCE).

Vzdálenost mezi vstupem a výstupem, známá jako meziprostor, byla popisována jako šmouha z obrazu a zvuku. Pohyb je rychlý i pomalý zároveň. Ačkoli vědci stále analyzují, co přesně se děje mezi jump pointy, běžně přijímané vysvětlení je, že jakmile jste uvnitř, cizí hmota (vy) bude vytlačena směrem k východu. V meziprostoru jsou tělesa neidentifikované hmoty, která mohou poškodit nebo zničit vaši loď, budete tedy potřebovat rychlé reflexy a bleskové skenery.

Průlet zmapovaným jump pointem probíhá automaticky, ale lze jej na vlastní nebezpečí absolvovat i manuálně.

Nárokování

Objev je třeba nahlásit s řádně vyplněným formulářem na sekretariátu přepravy a průzkumu. V případě podání více nabídek bude dána přednost té, která byla podána nejdříve.[1]

12833-UEE-Queries-Jump-Points JumpPointApp3.jpg


Reference

  1. UEE Queries: Jump-Points