Planeta

Z Star Citizen CZ Wiki
Přejít na: navigace, hledání
Astrofyzika
Hvězdy
bílý trpaslík
cefeida
červený obr
červený trpaslík
hlavní posloupnost
klasifikace hvězd
neutronová hvězda
obyvatelná zóna
protohvězda
protuberance
Planety
ELE
chthoniová planeta
ledový obr
planetoid/planetka
plynný obr
plynný superobr
sluneční terminátor
super-jupiter
superzemě
teraformace
terestriální planeta
trpasličí planeta
vázaná rotace
Objekty
asteroid

Planeta je dobře známý pojem, který zdánlivě nepotřebuje hlubší vysvětlení. Vesmír ve Star Citizen je velmi rozmanitý a s ním i planety, které můžeme během dobrodružství spatřit. Co užitečného se tedy hodí vědět o planetách?

Můžete se podívat i na seznam známých planet.

Druhy planet

Klasifikace planet není sjednocená a odvíjí se od mnoha kritérií, pro naše potřeby nám postačí následující členění:

Terestriální planety

Jsou to planety s „pevným“ povrchem a jako takové nenabývají příliš velkých rozměrů. Můžeme říct, že všechny planety, na kterých pobývá člověk a může vstoupit na povrch jsou terestriální. Obráceně to ale neplatí. Terestriální planety mohou mít různou podobu a složení jejich povrchu také závisí na mnoha faktorech. Je tedy možné najít planety:

  • s neustálou vulkanicku činností (všude sopky a láva)
  • s oceánem, který pokrývá celou planetu (všude samá tekutina)
  • s ledovou krustou nad světovým oceánem, který pokrývá celou planetu (všude samý led)
  • se skalnatým povrchem (všude skály)
  • s půdním povrchem (skály měly čas erodovat na půdu)

Pod slovem „půda“ si můžete představit různé i bizarní horniny a totéž platí pro „tekutinu“, jelikož voda není jediná substance, která může vytvořit oceán. Je tedy zřejmé, že ne všechny terestriální planety jsou vhodné pro život, ne každá z nich má atmosféru nebo podmínky, které by při dostatečné teraformaci dovolily člověku na planetě žít.

Planety bez jádra
Terestriální planety malých rozměrů jsou často náchylné k tomu, aby jim jádro vychladlo. Když k tomu dojde a dříve rozžhavené složky v centru planety se přestanou pohybovat, jádro přestane produkovat magnetické pole planety a planeta je doslova obnažená kosmickému a hvězdnému záření.
Nutno zmínit, že fungující jádro je významným zdrojem tepla planety a tedy důležitý činitel pro vznik a udržení života na planetě.
Planetoidy
Planetoid je již spíše zastaralý název pro planetky, neboli menší tělesa obíjající kolem hvězd. Protože ale mohou mít velmi rozmanité rozměry, často se planetoid používá pro označení těch největších planetek, které svým tvarem ještě dokážou připomínat kouli a tedy i planetu. Jak předešlá věta napovídá, planetky jsou často tak malé, že nemají dostatečnou gravitační sílu, aby se dokázali zformovat do velikostí planet. Obecně můžeme ale planetoidy považovat za menší terestriální planety, které díky své malé velikosti nemusí mít nutně kulatý tvar.
Příkladem planetoidu je třeba Taranis I.
Protoplanety
Protoplaneta není nic jiného než rodící se terestriální planeta a jako taková má pro osídlení své mínusy. Planety vznikají srážkami hmoty, při kterých do sebe narážejí kusy asteroidů a dalšího kosmického materiálu a za miliony až miliardy let se vytvoří (pokud vůbec) plnohodnotná planeta. Protoplanety jsou tak stále ve fázi svého vývoje, což znamená, že jsou stále bombardovány asteroidy, planetkami, kometami aj. Během tohoto vývoje se také rodí jádro planety. Tak či onak, teraformovat planetu ve fázi, kdy může začínající život každou chvíli zničit obří „balvan“, by bylo vskutku plýtváním prostředků.
Trpasličí planety
Trpasličia planéta je prechodné štádium medzi protoplanétou a klasickou terestriálnou planétou veľkosti Zeme alebo Marsu. Má dosťatočnú veľkosť aby získala tvar gule ale nemala vo svojom okolí dostatok materiálu aby dosiahla veľkosť planéty. Príkladom takéhoto telesa je Pyro VI.
Superzemě
Za superzemě považujeme terestriální planety větších rozměrů než je planeta Země.


Kilian.jpg


Chthoniové planety
Jsou to bývalí plynní obři (viz níže), kteří obíhali svou mateřskou hvězdu příliš blízko. Výsledkem byl únik plynných složek z obra a ponechání odhaleného kamenného nebo kovového jádra. Jádro bývalého plynného obra se po určité době může přetransformovat na terestriální planetu.
Příkladem takové planety je třeba Magnus I.

Plynní obři

Jak si takové planety představit? Vezměte si kus kulaté skály velikosti Země, to bude jádro plynného obra, a kolem něj si představte plynnou kouli, kde se plyny různých složek mísí a vytvářejí podobné pochody jako větry v atmosférách terestriálních planet. Jednoduše řečeno jsou to obří planety bez pevného povrchu, kde je všechno tvořenou atmosférou, tedy plynnou substancí, a všechen tenhle obří kolos je vázán na skalnaté jádro velikosti terestriální planety.

A proč tedy nelze považovat plynného obra za terestriální planetu s extrémně velkou atmosférou? Problém je gravitace. Kdybyste vstoupili na jádro planety, tak byste sice stáli na pevném povrchu, ale vážili byste několikrát víc než na terestriálních planetách. To je pro lidský organizmus neslučitelné se životem. Kvůli gravitaci se vám nedostane ani krev do mozku a dalších životně důležitých orgánů.

Plynní obři jsou ideálním místem pro získávání paliva, často kolem nich najdete palivové stanice. Pokud máte správnou loď, můžete palivo z atmosféry planety získávat sami.

Ve Star Citizen se plynní obři dělí do tříd podle klasifikace Sudarskyho na základě jejich atmosféry:

Třída I
Třída I – oblaka amoniaku: Tito plynní obři se vyznačují atmosférou bohatou na množství amoniaku. Protože jsou chladné planety (pod -120 °C), nacházejí se povětšinu v pásu vnějších planet kolem hvězd.
Příkladem takové planety je třeba Jupiter.
Třída II
Třída II – vodní oblaka: Teplota těchto plynných obrů je příliš vysoká na to, aby se u nich zformovala oblaka amoniaku a patřily tak do první třídy. Oblaka jsou tak tvořena spíše vodní párou. Teplota těchto planet dosahuje maximálně -20 °C.
Třída III
Třída III – bezmrační obři: Teplota těchto plynných obrů se pohybuje od 80 do 530 °C a pokrývka mraků se u nich netvoří, neboť postrádají patřičné prvky v atmosféře. Vizuálně se jeví jako modré koule. Kvůli jejich vysoké teplotě lze soudit, že se nacházejí ve vnitřní skupině planet kolem své hvězdy, většinou velmi blízko.
Třída IV
Třída IV – alkalická oblaka: Teplota těchto obrů vzrůstá a dosahuje 1100 °C. V takových případech začínají v atmosféře převládat alkalické kovy, což se projevuje i na barvě atmosféře, ve které převládají saturované a spíše tmavší šedé a jiné tmavé barvy. Předpokládá se, že by tyto planety také měly nacházet ve velké blízkosti k hvězdám. Existují ale výjimky, jako je třeba Oberon VII, poslední planeta v systému Oberon.
Příkladem takové planety je třeba Oberon VII.
Třída V
Třída V – silikátová oblaka: Tito obři mohou být buť nejteplejšími plynnými obry, u kterých teplota převyšuje 1100 °C, a nebo chladnějšími obry, ale s nízkou gravitací, která silikátům a železu dovoluje, aby vystoupaly do vyšších vrstev atmosféry. Přítomnost silikátů a železa může vést k nazelenalé barvě oblaků.


Plynní superobři

Takto se označují planety, které svým rozměrem překonávají velikost planety Jupiter. Často jsou to opravdu enormní rozměry a s tím i spojené další jevy, jako mnohem silnější gravitace.

Stejně jako u plynných obrů i zde platí, že jsou ideálním místem pro natankování paliva, ať už z blízké čerpací stanice nebo přímo z atmosféry.


Bambora.jpg


Ledoví obři

Ve skutečnosti se jedná o podskupinu plynných obrů, která se vyznačuje mnohem chladnější atmosférou a jiným složením.

Mezi populární ledové obry patří například Neptun, Uran nebo třeba Davien IV.


Super-jupiteři

Jedná se o další podskupinu plynných obrů. Planety tohoto typu jsou přibližně stejně velké jako Jupiter, mají ale mnohonásobně větší hustotu. Jejich obrovská hmotnost nedovoluje plynu se dále roztahovat a tak si zachovávají svou velikost.

Mezi známý super-jupiter patří například Horus III.