Star Citizen:Vítězové prvního kola

Z Star Citizen CZ/SK Wiki

CandidateWatch.jpg

Periodikum: New United

Vítězové prvního kola ztělesňují pro budoucnost Říše pestrou škálu nápadů

Autor: Aaron Frost (New York City, Země, Sol)

Nastalo napjaté ticho, když Titus Costigan vešel na pódium a objal svého otce a současného Imperátora Kelose Costigana. Dostatečně daleko od mikrofonů si vyměnili pár slov, aby si zajistili, že vše vyřčené zůstane v soukromí. Imperátor, vystupující jako oficiální průvodce ceremonie, podal svému synovi pero, aby podepsal dokumenty, díky nimž se stal sekundárním kandidátem (vítěz primárek a postupující do druhého kola) do voleb Imperátora v roce 2950. Jakmile to bylo hotové, na Titově tváři se rozšířil úsměv. Nyní byl jedním z pouhých deseti kandidátů, kteří ve volbách zůstali.

Uprostřed zdvořilého potlesku publika a dalších kandidátů vstoupil Titus na pódium v elegantním obleku Derion, aby přednesl závěrečný projev večera. Charismatický politický nováček tvrdil, že jeho jedinečná životní zkušenost z něj udělala ideální volbu pro příští Imperátora. "Pravda, nejsem tradiční politik, ale to je přesně to, co Impérium potřebuje." Mám za sebou dlouhou historii úspěchu v soukromém sektoru spolu s hlubokými znalostmi toho, co je zapotřebí k tomu, aby se lidstvo posunulo do našeho nejvíce prosperujícího desetiletí vůbec." Nevysloveným podtónem bylo, že jeho komplexní pochopení každodenního fungování vlády vycházelo z pozorování správy jeho otce za poslední desetiletí. Imperátor Costigan ceremoniál po Titově projevu rychle uzavřel a zdvořile odmítl odpovídat na položené otázky, s tím že by se akce měla soustředit na jeho potenciálního nástupce. Krátce pózoval pro fotografii se všemi deseti kandidáty a poté opustil jeviště.

Konec ceremoniálních podpisů odstartoval sekundární volební období (druhé kolo voleb), jaké se v novodobých dějinách nevyskytlo. Otevřené primárky (první kolo) čítaly tisíce registrovaných Občanů, kteří se chystali vyhrát a stát se dalším Imperátorem, což vedlo k překvapivě těsnému hlasování, kdy prvnímu kandidátovi zbývalo jen 370 hlasů do kvalifikování. První výsledky také přinesly od založení nového volebního formátu v roce 2810 skutečnost, že jedním se sekundárních kandidátů se stal někdo, kdo je přímým příbuzným současného Imperátora. Tváří v tvář této bezprecedentní situaci Imperátor Costigan odmítl komentovat kampaň svého syna nebo kampaň jiného kandidáta.

Tato situace rozhněvala členy Universalistické strany, kteří doufali, že populární Imperátor podpoří preferovaného kandidáta strany a současnou Generální tajemnici Illyanu Sharrad. Zasvěcenci tvrdí, že někteří členové strany se bojí scénáře, kdy Titus, který také kandiduje jako univerzalista, rozdělí hlasy ve druhé volbě mezi sebe a Sharrad, a tím znemožní postupu stranického kandidáta mezi poslední pětku. Sharrad se odmítá touto kontroverzí veřejně zabývat a raději zaměřuje svou kampaň na konkrétní politické postoje, které ji odlišují od ostatních kandidátů. Sharrad při svém projevu při slavnostním podpisu zdůraznila, jak povede postup ke zlepšení UEE rychlým sledováním několika dlouho opožděných infrastrukturálních projektů a prosazováním iniciativ k zapojení více lidí do chodu Impéria. Sharrad prohlásila: "Slova nás daleko nedostanou. Aby byl zítřek lepší než dnešek, je zapotřebí skutečné práce, soustředění a odhodlání. Musím bojovat a soustředit se, abych tyto myšlenky uskutečnila."

Zatímco někteří považují rostoucí rozpor mezi Titusem Costiganem a Illyanou Sharrad za problematickou, oba kandidáti ze zvýšené pozornosti médií prospěch. Ostatní kandidáti nezískali takový zájem ani pokrytí celostátního tisku, takže v předčasných volbách zaostávali. Důležitost podpisového ceremoniálu tedy nejen odhaluje vítěze primárek, ale poskytuje jim i příležitost podělit se o svou vizi UEE s velkým publikem, potenciálně poprvé, a pokusit se vystoupit z davu sekundárních kandidátů.

Pro tři centralistické kandidáty, kteří se zúčastnili sekundárního hlasování, obřad také poskytl důležitou šanci, aby se od sebe odlišili. Paul LeSalle tvrdí, že silné projevy strany v primárkách "naznačují přání voličů vrátit se k fiskálně odpovědnému přístupu ke správě věcí veřejných". LeSalle si rychle připisuje zásluhy na úspěchu své strany poté, co strávil osm let jako centralistický předseda, což je pozice, ze které před zahájením kampaně na Imperátora rezignoval. Nyní musí LeSalle změnit svůj obraz jako politického zasvěcence a odlišit se od ostatních dvou známějších centralistických kandidátů, zástupkyně náměstka ředitele Emmy Thorn a admirála námořnictva ve výslužbě Nikki Abdally. LeSalle tvrdí, že představuje čistší vizi ideálů své strany tím, že se blíže drží základní platformy nižších daní a přísnějších sociálních služeb. Také se zdálo, že vyniká jako jediný kandidát, který volá po přehodnocení zákona o spravedlivých šancích, který by mohl potenciálně otevřít dříve chráněná území Říše pro těžbu zdrojů.

Další dva centralističtí kandidáti, respektive kandidátky, diskutovali o tom, jak by mohli lépe bránit Říši, i když jejich plány a dokonce i jejich hlavní protivníci se mezi nimi drasticky lišily. Emma Thorne, která v současné době působí jako zástupkyně náměstka ředitele Advokacie, popsala svůj plán boje proti rostoucí kriminalitě rozšířením rozsahu a role Advokacie. "Jsem unavená z toho, jak se vláda snaží znovuobjevit Advokacii prostřednictvím svých různých iniciativ a civilních akcí, když agenti v terénu jsou již na místě. Jediné, co jim chybí, je plná podpora, kterou potřebují k tomu, aby svou práci zvládli co nejlépe." Admirál námořnictva ve výslužbě Nikki Abdalla kritizovala strategii války s Vanduuly současné vlády a označila ji za "selhání jistoty". Slíbila vymanit jednotky UEE z "amorfní a nevyhratelné války" a znovu je nasadit uvnitř Říše, aby potlačila kriminalitu v Impériu a posílila hranici proti budoucím vpádům Vanduulů.

Mezitím se Trasitionalistická strana znovu sešla před primárkami, aby vybrala jednoho kandidáta, který obdrží oficiální podporu strany – strategie určená k upevnění volební síly strany a zabránění problému, kterému nyní čelí univerzalisté a centralisté, kteří se obávají rozdělení hlasů mezi více kandidátů. V letošním roce se strana shromáždila za kontroverzní terranskou senátorku Miru Ngo, jejíž projev se dotkl typických transitionalistikcých témat, mezi něž patří přesunutí hlavního města Říše na Terru, zakázání terraformace a rozšíření obecných zákonů s cílem poskytnout větší ochranu Občanům i Civilistům. Projev senátorky Ngo se soustředil na její slogan kampaně Nové nápady pro nový vesmír (New Ideas for a New Universe) a odhalil novou iniciativu, která by vyžadovala, aby každé vládní ministerstvo mělo určitý počet zaměstnanců z řad Tevarinů. Prosila Říši, aby "snila více a odvážněji; aby nenechala ty, kteří jsou upřeni na minulost, zabránit tomu, aby se naše Impérium vyvinulo v něco, co je svobodnější a spravedlivější než to, co jej předcházelo."

Čtyři kandidáti kandidovali jako nezávislí, ikdyž jejich spojení s převládajícími politickými hnutími v celé Říši jim pomohlo získat dostatek hlasů, aby vůbec mohli postoupit do druhého kola. Nejbombastictější projev ceremoniálu přednesl Calvin Derry, vůdce populistické milice ze systému Fora, který kandiduje za samozvanou platformu "Human First". Derry pronesl štvavý projev proti mimozemšťanům, který byl zjevně zaměřen na vydávání lákavých titulků, spíše než na zmírnění obav těch, kteří jsou skeptičtí k jeho nekompromisnímu postoji. Derry slíbil, že rozšíří práva milicí a zmocní armádu k "použití jakýchkoliv všech prostředků k vymýcení vanduulské hrozby".

Na rozdíl od Derryho zoufalého pohledu na svět hovořila nezávislá kandidátka Laylani Addison o neuvěřitelných úspěších, kterých bylo dosaženo, když se UEE spojí v řešení důležitých otázek. Slíbila, že kredity přesměruje na zlepšení vzdělávání a financování vědeckého výzkumu. Její řeč dokonce publiku vyrazila dech, když navrhla uvolnění současných omezení výzkumu AI.

Zbývající dva nezávislí kandidáti by mohli být zaměňováni s centralisty, pokud by nebylo jejich vytrvalé podpory postojů, které strana považuje za příliš extrémní. Radana Naidu, oblíbená politička z Castry, která dosáhla na jejím domovském světě rekordního úspěchu, pokračuje po celé Řísi ve svém raketovém vzestupu na scénu. Mnoho z jejích politik dokonale zapadá do základních centralistických principů, jiné však přinesly od strany dostatek kritiky, aby ji přesvědčily o nezávislé kandidatuře. Ve svém projevu se zaměřila na tyto problémy výzvou k pozastavení Synthworldu a legalizaci všech drog. "Toto téma ztělesňuje moji víru, že více vládního řízení vytváří více problémů. Staletí neúspěšných protidrogových politik vytvořily pouze zločin a chaos. Je čas být realističtí a připustit, že narkotika nikdy nezmizí. Místo toho pojďme zdanit jejich spotřebu a použijme tyto prostředky k řešení problémů, které vedou lidi k závislosti." Skutečnost, že se Naidu dostala do první desítky zdůrazněním její podpory k těmto tématům, by mohla přimět jiné strany hlavního proudu přehodnotit jejich vlastní postoje k této problematice.

Posledním a pravděpodobně nejradikálnějším kandidátem v první desítce byl Antwan Lillard, který pojal politickou autonomii a skepticismus vůči ústřední vládě do krajnosti tím, že celou svou kampaň primárek založil na příslibu rozpuštění ústřední vlády, aby umožnil každému hvězdnému systému vládnout sám. Lillard, který se narodil a vyrůstal v Charonu, použil svůj domácí systém jako příklad toho, jak "dominantní ústřední orgán UEE může poškodit a zničit prosperitu a mír". Jeho kampaňový slogan "nechat systémy určovat si svůj vlastní osud" se při slavnostním podpisu setkal s mnohem menším nadšením než u jeho vřeštivých shromáždění. Ti, kdo jeho kampaň odepsali jako nic jiného než politické divadlo, se nyní musí potýkat s realitou, že kandidát požadující konec imperátorství a obecně UEE se právě stal finalistou první desítky.

Tuto různorodou škálu kandidátů teď čeká další cesta v kampani a oni mají jen několik týdnů na to, aby přesvědčili Občany, aby podpořili jejich vizi UEE. Druhé kolo hlasování hlasování pro Imperátora bude zahájeno 10. dubna a skončí 24. dubna. Imperiální volební úřad oznámí 1. května pět postupujících kandidátů a zahájí poslední fázi volebního cyklu, přičemž konečné hlasování pro Imperátora proběhne mezi 10. a 24. říjnem.[1]

Reference