Uriel

Uriel
označení	Oberon II
území	UEE
hvězdný systém	Oberon
typ	planeta
klasifikace	terestrická
obyvatelnost	ne
obydlenost	ano
poloha	obíhá hvězdu Oberon

Uriel je oficiální název planety Oberon II. Je to druhá planeta obíhající kolem hvězdy Oberon v systému Oberon. Přesněji se jedná v pořadí o první planetu, neboť první planeta systému Oberon je ve skutečnosti pozůstatek hvězdy.

Tuto terestriální planetu se snažila teraformovat již v polovině 24. století společnost Titania Terraforming. Data o nově objeveném systému Oberon prodala v aukci této společnosti Stacia Rholtz.

Protože ale Titania většinu svých financí utratila za tuto transakci, rozhodla se Titania pro unikátní způsob, jak oříznout své výdaje během teraformování Oberonu II. Budoucí profit byl nabídnut jako úvěr za momentální výdaje. Dělníkům, kteří se zapsali k projektu, měl být prodán pozemek za velmi sníženou cenu na místo mzdy. Slib byl, že jakmile bude teraformace dokončena, dělníci se budou moci na povrchu usídlit se svými rodinami. Lidé se do projektu přihlašovali po tisících, prodávali veškeré své jmění a utratili všechno, co naspořili, jak moc toužili po tom opustit Sluneční soustavu a začít nanovo. Byla to zajímavá strategie, která mohla být úspěšná, kdyby se neukázalo, že Oberon II není ideální kandidát na teraformaci.

Kvůli tomu, jak málo světla a tepla poskytovala neutronová hvězda, bylo prvním krokem výrazné zvýšení teploty jádra planety. A to byl výkon, který ještě nikdo předtím neprovedl, a který převyšoval možnosti společnosti Titania. Po letech tvrdého snažení odmítlo jádro přijmout všechny manipulace s jeho teplotou. Projekt byl prohlášen za selhání a Titania se přes noc rozpadla. Dělníci byli ponecháni na pospas na zmrzlé planetě, která byla jen z poloviny teraformovaná, bez prostředků, jak planetu opustit. Dělníci se dokázali vypořádat s nikdy nekončící zimou pomocí techniky, která po Titanii zbyla.

Osadníci, kteří uvízli na planetě poté, co se teraformace nepovedla, byli nuceni se přesunout pod zem, aby unikli krutým podmínkám na povrchu. Teplota v blízkosti jádra je jen o něco málo teplejší. Rodiny strávily desítky let bojem o svou existenci nahuštěni v jeskyních. Boj o suroviny vedl k velkým vnitřním sporům během prvních let, jenž vedly ke vzniku společností založených na rodinných vazbách s dělícími čarami jasně danými podle toho, ve které kolonii jste žili. Jedna z takových koloniálních rodin je přezdívaná jako Echo, symbol toho, že svou sílu vidí ve víře v přežití ve skupině. Jméno planety vychází z často opakovaného rčení „v temnotách tunelů je Bůh mým světlem.“

Varování pro cestující: Před cestou na Uriel se ujistěte, že se nejedná o rok, kdy je brouk kaštaňák aktivní. Kapitáni lodí, kteří v době aktivity brouka přistanou na povrchu planety, riskují, že bude jejich loď vážně poškozena tímto nenasytným škůdcem.

I přesto, že se život na Urielu mohl zdát už tak těžký, v 27. století se ještě více zhoršil, když jedna z kolonií představila světu kaštaňáka (chesnut beetle) jako zdroj potravy. Ze začátku to šlo dobře s jejich sedmdesátiletým hibernačním a šestiměsíčním aktivním cyklem a díky tomu, že dokázali pozřít cokoli, takže byli naprosto nenároční na chov. Bohužel to netrvalo dlouho. Obyvatelé zjistili, že kaštaňák si našel způsob, jak přežít na povrchu a začal se šířit i do dalších kolonií. Co začalo jako vítané zpestření jídelníčku místních, se rychle změnilo v závažného škůdce, jakmile populace brouka vzrostla do milionů. Dnes se brouci pravidelně objevují každých sedmdesát let, smetou a pohltí vše, co jim přijde do cesty. Mnoho kolonií už vyvinulo metody jak zapečetit tunely během kaštanové sezóny, ale tento invazivní druh brání jakékoli snaze o osídlení povrchu. V posledních letech sice vyrostlo pár osad na povrchu, ale kvůli kaštanové hrozbě jsou to jen malé počty. Někteří to považují za štěstí s přihlédnutím k nedávným útokům Vanduulů, které by mohly být mnohem horší nebýt kaštaňáka, který drží populaci lidí v podzemí.