Star Citizen:Aremis Post: Sladký domov

Op-Ed

Autor: Camden Hommel

"Jak se vlastně jmenuješ?"

Tuto otázku mi lidé položili už tolikrát, že si to ani nepamatuji. Když jsem byl malý, nechápal jsem to, a v pubertě mě to rozčilovalo. Teď už jsem se s tím smířil jako s něčím, na co se mě většina lidí nakonec zeptá. Říkám jim, že Camden Hommel je moje jméno a že moji rodiče doufali, že když mi dají lidské jméno místo tevarinského, bude můj život o něco jednodušší než jejich. V něčem ano, v něčem ne. V průběhu let jsem pochopil, že úmysly mých rodičů byly dobré, a přestal jsem jim vyčítat, že výsledek nebyl takový, jaký očekávali.

Když se nám s partnerkou narodilo první dítě, slíbil jsem, že naši dceru do stejné situace nedostanu. Uprostřed sílícího tevarinského kulturního obrození, kdy jsme se s partnerkou mohli poprvé hrdě nazývat jak Tevariny, tak členy UEE, jsme se rozhodli dát jí jméno, které by ctilo její dědictví. Věřili jsme, že žijeme v době, kdy se můžeme hrdě hlásit k oběma kulturám, a chtěli jsme, aby naše dcera vyrůstala ve stejném přesvědčení. Pak 5. října 2945 Vanduulové zaútočili na Aremis a navždy nám obrátili život naruby.

Moje rodina naštěstí přežila, ale náš obytný komplex a velká část tevarinské čtvrti v New Corvo byly zničeny. Zásoby a pomoc zaplavily systém, ale do naší čtvrti se jich dostalo jen málo. Když jsem viděl, jak UEE a její byrokracie s Tevariny nakládá, měl jsem pocit, že jsme ti poslední, na které někdo myslí. Rozčílil jsem se a napsal několik oponentních posudků o zacházení s námi a poslal je právě do těchto novin, ale žádný nebyl zveřejněn. Cítil jsem se zapomenutý a opuštěný. Přestože jsem se považoval za člena UEE z řad Tevarinů, zdálo se, že systém mě považuje za Tevarina na prvním místě a za člena UEE až na druhém.

Tato zkušenost nebyla jen moje. Můj blízký přítel, který se potýkal se stejnými překážkami, nakonec vzdal snahu obnovit svůj život v Aremisu a přestěhoval se mimo UEE do Branaughu, systému s rostoucí tevarinskou diasporou. V posledních letech se stala útočištěm pro ty, kteří se chtějí ponořit do naší kultury a svobodně praktikovat některé z našich dávno opuštěných tradic. Informace od mého přítele, který se tam přestěhoval, zněly zajímavě a po několika dlouhých diskusích s mou partnerkou jsme se rozhodli, že se tam přestěhujeme také. Pokud nás UEE hodlala vnímat především jako Tevariny, pak jsme se rozhodli, že bychom to měli udělat i my.

Přestěhování mé rodiny do Ne'eru se neobešlo bez komplikací, ale jakmile jsme se tam zabydleli, cítili jsme se tam jako doma. Takto jsme se v New Corvo nikdy necítili. V ulicích plných Tevarinů jsem poprvé v životě nevyčníval z davu. Jedl jsem jídla, kterým jsem se vyhýbal od té doby, co si ze mě spolužáci dělali legraci, že si pochutnávám na tak "divných" pochoutkách. Dokonce jsem pomohl místní sousedské skupině postavit na prázdném pozemku malé kamenné hřiště, aby se naše děti mohly naučit hrát khuley. A pokaždé, když jsem zvedl oči k obloze, majestátní prstence planety Branaugh II mi braly dech. Nikdy předtím jsem se necítil tak dobře a přijatelně. Poprvé v životě mě lidé vnímali tím, kdo jsem, a ne kvůli tomu kým jsem.

Jistě, místní bezpečnost a infrastruktura byly ve srovnání s většinou systémů UEE nedostatečné, ale opravdu jsem věřil, že výhody toho, že jsem obklopen ostatními Tevariny, kteří se rozhodli oslavovat a rozvíjet kulturu, jež byla po staletí nečinná, nad těmito problémy převažují. Navíc jsem si myslel, že s tím, jak se do Ne'eru bude stěhovat více Tevarinů, se budou podmínky jen zlepšovat a zapojení komunity poroste. Byl jsem hrdý na to, že budu pro budoucí generace vytvářet novou tevarinskou kulturní identitu, ale netrvalo dlouho a začal jsem pochybovat o tom, zda se to skutečně může stát.

Čím více času jsem v Ne'eru trávil, tím více jsem se obával o dlouhodobou budoucnost osady. Byla skutečně zaměřena na život, uctívání a rozšiřování tradic naší velké kultury, nebo se v ní dělo něco jiného? Mé obavy začaly, když jsem založil sousedskou hlídku a pořádal měsíční akce, na kterých jsme diskutovali o tom, jak bychom mohli zlepšit bezpečnost. Nejenže byly tyto akce málo navštěvované, ale někteří nepříliš důvěryhodní obyvatelé navštívili můj dům, aby mi nedoporučili zavádět žádná nová bezpečnostní opatření. Očekával jsem, že se moji sousedé postaví do řady, aby se mohli navzájem chránit, stejně jako to dělali naši předkové, ale zdá se, že služba pro vyšší dobro je jednou z tradic, kterou jsme si ještě plně neosvojili. Když jsem se kvůli tomu sešel s místními představiteli, tvrdili, že nemohou nic dělat, a doporučili mi, abych dal přednost bezpečnosti své rodiny před bezpečností svých sousedů. Poselství bylo zcela jasné. Systém byl nastaven tak, aby chránil a přinášel prospěch nikoliv všem Tevarinům, ale jen některým. Vyděsilo mě to dost na to, abych přestal pořádat schůzky a přestěhoval svou rodinu do jiné čtvrti.

Mé obavy ještě vzrostly, když jsem se dozvěděl, že se škola mé dcery zaměřuje především na výuku o hrůzách Tevarinských válek způsobených lidmi a o významu našich "starobylých tradic", které se skládají především z moderního výkladu Rijory, jenž se velmi liší od původního učení, které jsem znal z dětství. Tématům mimo tyto dvě oblasti se věnovalo jen málo vzdělávacích úvah, což značně omezovalo šance mé dcery na pochopení moderního vesmíru. Pokud by se někdy rozhodla opustit Branaugh, jen velmi málo z toho, co se naučila, by ji připravilo na úspěšný život v UEE.

Tehdy jsem si uvědomil, že jsem opakoval chyby svých rodičů v mnohem větším měřítku. Mé úmysly při stěhování dcery do Ne'eru byly dobré, ale výsledek byl potenciálně katastrofální. Můj sen o tom, že se z ní stane hrdá Tevarinka připravená razit cestu v moderním vesmíru, se nestal skutečností. Pokud by zůstala v Branaugh, tak by ji to nejen fyzicky, ale i ideologicky izolovalo od zbytku vesmíru. A v nejhorším případě by ji to mohlo potenciálně myšlenkově izolovat a snadno by se dala svést fundamentalismem. Na rozdíl od mnoha dlouhých diskusí, které jsem vedl se svou partnerkou o přestěhování do Branaugh, nám stačila jedna krátká k tomu, abychom odešli.

S rodinou jsme se do New Corva vrátili loni. Ačkoli se mi na Ne'eru líbilo mnoho aspektů, osada jako by chtěla obnovit éru, která je dávno pryč, a kulturu, která nás přivedla na scestí s lidmi. Moje zkušenost tam mě jen utvrdila v přesvědčení, že nejlepší cesta vpřed pro Tevariny leží uvnitř UEE. Opravdu věřím, že budoucnost tevarinské rasy neleží v naší minulosti, ale v naší budoucnosti, a že je naší povinností integrovat nejlepší části naší skvělé kultury s kulturou UEE. Protože společně se můžeme oba stát silnějšími a vytvořit lepší budoucnost pro nás všechny.