Star Citizen:Galaktický průvodce: Oberon

Uspěchaní blázni

Systém Oberon už od svého počátku, kdy byl objeven, přitahuje ty, kteří hledají bohatství a štěstí, aby je pak o všechny prostředky připravil. V době kdy byl na přelomu 23. století Tarsus kvantový pohon více dostupnější se začaly vytvářet nové průzkumné společnosti, které toužily po výhodách plynoucích z objevených systémů. Zlatá doba expanze byla oficiálně v plném proudu, během které vesmír brázdily stovky lodí, ve snaze posunout hranice lidstva ještě dál. A zatímco média ráda vytvářela romantický obraz života průzkumníků, na každý úspěšný příklad jako byl NavJumper Antoine Lebec, byly desítky těch, kteří přišli o všechno, včetně svých životů, zatímco se honili za objevem nových jump pointů. Loď, která nakonec systém Oberon objevila, čekal stejný osud, byť se ji podařilo systém úspěšně lokalizovat.

Posádka lodi Lindy prozkoumávala vzdálené končiny systému Nul už od roku 2348 a téměř vyčerpala všechny své rezervy, když se jí podařilo na skenerech roku 2356 zachytit slabou anomálii, ze které se nakonec vyklubal jump point. Lodi se podařilo úspěšně dostat na druhou stranu a najít nový systém ukotvený kolem neutronové hvězdy. Malá a hustá hvězda, u které se ukázalo, že má dvakrát více hmoty než většina hvězd spektrální třídy G hlavní posloupnosti a to i přesto, že její průměr je jen zlomkem velikosti většiny hvězd. Původně to byl binární hvězdný systém, ale přibližně před 1,4 miliardami let vybuchla hlavní hvězda v supernovu, gravitačně se zhroutila a odmrštila vnější vrstvy svého hvězdného souputníka. To, co po této apokalypse z druhé hvězdy zbylo, byl bílý trpaslík, dnes známý jako Oberon I, a šest dalších planet, které se zformovaly ze zbytků původních planet tohoto systému. Posádka Lindy byla nadšená, že se konečně dočká dlouho očekávané finanční odměny, dokončila základní mapování systému a zamířila si to zpátky do systému Nul.

Bohužel, zatímco první průlet novým skokovým tunelem byl a stále je nebezpečný, zpáteční let býval z důvodu omezené kapacity tehdejších navigačních počítačových systémů stejně tak rizikový. I když se Lindy nakonec přece jen vynořila zpátky v systému Nul, trup lodi byl ale během cesty vážně poškozen a naneštěstí všichni členové posádky zahynuli. Salvage plavidlo našlo vrak Lindy až o několik dní později a protože nikdo nekontrolovat prostor systému Nul, práva nálezu a cenná data si přiřknul nový nálezce.

V dobách, než se zformovala UNE, byly regulace kolem objevů nových systémů stále ještě v plenkách. Majitelka salvage lodi, Stacia Rholtz, prodala data v aukci a stala se bezprecedentní majitelkou obrovské sumy peněz díky tomu, jak se každý předháněl, aby přihodil více a mohl se tak podílet na osídlování okolních systémů kolem Croshawa. Všechno nasvědčovalo tomu, že lidé žijící mimo Sluneční soustavu, představovali budoucnost lidstva a obchodníci byli ochotni zaplatit vysokou cenu za půdu. Nejvyšší příhoz v aukci vyhrála společnost Titania Terraforming. Plány na založení osad tak okamžitě začaly.

Protože ale Titania většinu svých financí utratila za nákup souřadnic, rozhodla se pro unikátní způsob, jak oříznout své výdaje během teraformování Oberonu II. Budoucí profit byl nabídnut jako úvěr za momentální výdaje. Dělníkům, kteří se zapsali k projektu, měl být prodán pozemek za velmi sníženou cenu na místo mzdy. Slib byl, že jakmile bude teraformace dokončena, dělníci se budou moci na povrchu usídlit se svými rodinami. Lidé se do projektu přihlašovali po tisících, prodávali veškeré své jmění a utratili všechno, co naspořili, jak moc toužili po tom opustit Sluneční soustavu a začít nanovo. Byla to zajímavá strategie, která mohla být úspěšná, kdyby se neukázalo, že Oberon II není ideální kandidát na teraformaci.

Kvůli tomu, jak málo světla a tepla poskytovala neutronová hvězda, bylo prvním krokem výrazné zvýšení teploty jádra planety. A to byl výkon, který ještě nikdo předtím neprovedl, a který převyšoval možnosti společnosti Titania. Po letech tvrdého snažení odmítlo jádro přijmout všechny manipulace s jeho teplotou. Projekt byl prohlášen za selhání a Titania se přes noc rozpadla. Dělníci byli ponecháni na pospas na zmrzlé planetě, která byla jen z poloviny teraformovaná, bez prostředků, jak planetu opustit. Dělníci se dokázali vypořádat s nikdy nekončící zimou pomocí techniky, která po Titanii zbyla. Ale jejich sny o lepším životě zůstaly nenaplněny.

Systém sice nabízí nějaké to bohatství v podobě surových minerálů a plynů, ale nikdy toho nebylo tolik, aby dokázaly pokrýt další ekonomické investice v průběhu nadcházejících století. V pozdních letech 2600 se UEE porozhlížela po možnostech převzetí systému, ale nakonec se vzdala možnosti zahrnout systém do Impéria. Od té doby zůstal systém nikým nenárokovaný, s pár obyvateli, jež jsou potomky původních osadníků a pomýlených hledačů štěstí, odpadlíků a kriminálníků, kteří tento systém nazývají domovem. Ironicky se stalo, že po všech těch útrapách a neštěstí během celé historie, až nedávná tragédie začátkem tohoto roku dovolila obyvatelům systému Oberon mít opět naději na lepší život.

Obyvatelstvo utrpělo velké ztráty na životech po nedávném nájezdu Vanduulů na osady na Urielu. Admirál Bishop s lodí Retribution dorazil včas, aby odrazil druhý útok a zavedl v tomto bezprávním systému nový pořádek. Oberon tak poprvé ve své historii nově hostí kontingent námořních kapitálních lodí. I když Retribution ze systému odplula pryč, velká bojová síla zde zůstává, aby systém chránila před dalšími vpády Vanduulů. Přítomnost letky už začala mít na systém vliv. Množství nezákonných aktivit pokleslo a úlevová pomoc začala přicházet. Někteří to považují za druhou šanci pro systém, ale jsou i tací, kteří věří, že námořnictvo brzy ze systému odletí. Jestli se tak stane, Oberon se už možná nikdy nezotaví.

Oberon I (Goon)

Podle legendy získala planeta jméno díky jednomu z původních osadníků, který uplatnil právo na těžbu, byl to bývalý přepravce z Cathcartu, který byl známý tím, jak své rivaly odháněl pokřikem „Chinewa beda get Goon!“. Tato planeta je vlastně uhlíkatá superzemě jako pozůstatek původní binární hvězdy, bohatá na nevyužité zdroje, ale jen pár minerálů lze získat bez vysokých investic a rizika plynoucího z extrémních podmínek. Minimální náklady na udržování těch pár zařízení na povrchu v chodu jsou dost vysoké. Dokonce i ti nejotrlejší těžaři zápasí s tím, aby měli nějaký výnos. Těch několik, kteří najdou odvahu, se snaží zbohatnout na údajných ložiscích diamantů, která mají existovat v hustém uhlíkatém jádru, i přesto, že dosud bylo objeveno jen pár diamantových žil.

Oberon II (Uriel)

Osadníci, kteří uvízli na planetě poté, co se teraformace nepovedla, byli nuceni se přesunout pod zem, aby unikli krutým podmínkám na povrchu. Teplota v blízkosti jádra je jen o něco málo teplejší. Rodiny strávily desítky let bojem o svou existenci nahuštěni v jeskyních. Boj o suroviny vedl k velkým vnitřním sporům během prvních let, jenž vedly ke vzniku společností založených na rodinných vazbách s dělícími čarami jasně danými podle toho, ve které kolonii jste žili. Jedna z takových koloniálních rodin je přezdívaná jako Echo, symbol toho, že svou sílu vidí ve víře v přežití ve skupině. Jméno planety vychází z často opakovaného rčení „v temnotách tunelů je Bůh mým světlem.“

I přesto, že se život na Urielu mohl zdát už tak těžký, v 27. století se ještě více zhoršil, když jedna z kolonií představila světu kaštaňáka (chesnut beetle) jako zdroj potravy. Ze začátku to šlo dobře s jejich sedmdesátiletým hibernačním a šestiměsíčním aktivním cyklem a díky tomu, že dokázali pozřít cokoli, takže byli naprosto nenároční na chov. Bohužel to netrvalo dlouho. Obyvatelé zjistili, že kaštaňák si našel způsob, jak přežít na povrchu a začal se šířit i do dalších kolonií. Co začalo jako vítané zpestření jídelníčku místních, se rychle změnilo v závažného škůdce, jakmile populace brouka vzrostla do milionů. Dnes se brouci pravidelně objevují každých sedmdesát let, smetou a pohltí vše, co jim přijde do cesty. Mnoho kolonií už vyvinulo metody jak zapečetit tunely během kaštanové sezóny, ale tento invazivní druh brání jakékoli snaze o osídlení povrchu. V posledních letech sice vyrostlo pár osad na povrchu, ale kvůli kaštanové hrozbě jsou to jen malé počty. Někteří to považují za štěstí s přihlédnutím k nedávným útokům Vanduulů, které by mohly být mnohem horší nebýt kaštaňáka, který drží populaci lidí v podzemí.

Oberon III a IV

Tyto malé kamenné protoplanety obíhají už za obyvatelným pásem planet, který v systému vytváří limitované množství záření neutronové hvězdy.

Oberon V

Těch pár zdrojů, které kdy byly přítomny na této malé planetě bez atmosféry jsou už dávno odváty pryč. Zbyla jen pustá skála, o které jen hrstka tvrdí, že stojí za to navštívit.

Oberon VI

I přes přítomnost pevného jádra, nemá tento plynný trpaslík dostatek těžitelných surovin k nabídnutí.

Oberon VII

Tento plynný obr třídy IV je složen z oxidu uhelnatého a má vysoký obsah alkalických kovů, které mu poskytují příjemné tlumené zbarvení. Proto je tato planeta považovaná za jedno z mála míst v systému, které působí klidným dojmem.