Hvězdy
Hvězda je centrálním objektem hvězdných systémů a zřejmě každý má nějakou představu a znalosti o hvězdách. Důležitější tedy bude se zaměřit na ta fakta, která jsou pro hraní Star Citizen důležitá.
Existuje několik druhů hvězd, kde je druh většinou udáván velikostí, hmotností a barvou hvězdy. Jsou ovšem také hvězdy, které nemají stálou svítivost a mohou být pro pilota velmi nebezpečné. Hvězdy nelze chápat jako kosmetické objekty ve vesmíru Star Citizen. Jsou to aktivní objekty v systému, které určují podobu systému i jeho budoucnost. Na hvězdě záleží v systému téměř vše – počet celkových planet, počet obyvatelných planet, gravitační síly v systému, vesmírné počasí v systému, přítomnost a množství asteroidů a další.
V systému se může nacházet i více jak jedna hvězda, pak se hovoří o vícenásobných hvězdách.
Důležité aspekty hvězd
Hvězda je ve většině případech obří, žhavé a termonukleární těleso a podle toho k němu také musíme přistupovat.
Teplota
Hvězda vyzařuje tepelné a elektromagnetické záření a hvězdný vítr. Tyto veličiny mohou být za určitých okolností pro pilota a jeho loď velmi nebezpečné. Určitě se nedoporučuje přibližovat velmi blízko k hvězdě, protože okolní teploty dosahují několika tisíců stupňů. Paradoxně nejvyšší teplota není na povrchu hvězdy, kterému se přezdívá fotosféra, ale v tenké vrstvě chronosféře (v porovnání s velikostí hvězdy) nad povrchem hvězdy. Hovoříme o vrstvě tlusté jen několik tisíc kilometrů (neplatí pro trpasličí hvězdy) a zde teplota se vzdáleností od hvězdy naopak stoupá a může dosahovat i přes 30 000 kelvinů.
Nejsvrchnější vrstvou hvězdy je pak koróna, která může zasahovat až do vzdálenosti několika milionů kilometrů od hvězdy, je složená z plazmy a její teplota může v některých případech (kdy v koróně dochází k ionizaci atomů) dosáhnout i více jak milionu stupňů kelvina, překonává tak i několikanásobně teplotu chronosféry! Můžete si být jisti, že ne každá loď a ne každý štít je na takové teploty stavěný. Jestli vůbec nějaká loď a nějaký štít.
Teplota povrchu hvězd je prozrazována jejich barvou. Nejžhavější hvězdy bývají až téměř modré, zatímco ty nejchladnější tmavě rudé, v extrémních případech téměř černé. Barva hvězdy tak (společně s dalšími faktory) určuje i hvězdnou klasifikaci hvězd.
Elektromagnetické záření
Některé hvězdy mají nestálé hodnoty vyzařování elektromagnetického záření. Nejznámějším příkladem jsou tzv. pulsary, což jsou rotující neutronové hvězdy, často rotující velkou rychlostí. Přítomnost pulsaru v systému naznačuje, že tu nebudou vhodné podmínky pro život ani teraformaci, protože nestálé vyzařování podkopává šanci na vznik a udržení života na planetách v obyvatelné zóně kolem hvězdy. Příkladem takové hvězdy je například Banshee.
Pulsary díky své rotaci vyzařují ze svých polárních oblastí i silné proudy rentgenových a gama paprsků. Střet těchto proudů s lodí a pilotem by mohl být fatální.
Hvězdný vítr
Hvězdný vítr je hlavním zdrojem vesmírného počasí a je to přesně to, co způsobuje na planetách polární záře. Jedná se o proud protonů, elektronů a alfa částic vylétávajících z hvězdy, konkrétně z koróny. Intenzita hvězdného větru je určována hvězdnými erupcemi a protuberancemi. V extrémních případech mohou vyřadit radarové a komunikační systémy na lodi, pokud není loď dostatečně chráněná.
Gravitace
Gravitace hvězdy je silný element v celém systému a v konečném důsledku určuje kolik těles se v systému nachází. I když jsou centrální hvězdy zdrojem většiny hmoty a gravitace systému, samotná gravitace hvězdy by neměla pro pilota představovat žádné riziko. U hvězd podobné hmotnosti jako Slunce je vyžadována rychlost vyšší jak 600 kilometrů za sekundu, aby se uniklo z gravitačního působení hvězdy v jejím těsném okolí, což by neměl být pro žádnou loď problém.
Klasifikace hvězd
Hvězdy lze na základě jejich fyzikálních vlastností jako je hmotnost, svítivost a teplota rozdělit do několika hvězdných tříd. Více o hvězdné klasifikaci zde.
Pokud daná hvězda patří i mezi hvězdy z tzv. hlavní posloupnosti hvězd, lze i velmi jednoduše předvídat budoucnost této hvězdy.
Umírající hvězdy
Život hvězd je z pohledu délky života člověka naprostá věčnost. Lze tedy říct, že všechny hvězdy a hvězdné systémy, které máme možnost navštívit jsou relativně bezpečné – z pohledu délky života hvězdy. Protože je téměř nulová šance, že by zrovna během naší existence, některá hvězda zanikla. Přesto ale existují výjimky, kde je zánik hvězdy z hlediska historie galaxie, téměř na spadnutí.
Příkladem je hvězda Tyrol v systému Tyrol, což je umírající červený obr, aktuálně pod dohledem vědecké komunity, která očekává, že tato hvězda brzy vybuchne v supernovu. Kdy ono "brzy" nastane, ale nelze s přesností na dny, týdny ani roky určit. Může to být zítra nebo třeba za tisíc let.
Zánik hvězdy a následný vznik novy nebo supernovy je považován za extrémní ELE událost a zřejmě jistou smrt pro každého v daném systému. Vstup do systému Tyrol je tak na vlastní nebezpečí.
Typy hvězd
Typy hvězd jsou často vázané na klasifikaci hvězd. Jejich vznik a budoucnost jsou v mnoha případech snadno odhadnutelné.
Protohvězda
Protohvězda je stále rodící hvězda, to znamená, že v daném systému je pořád dostatečné množství materiálu a plynů (mateřská mlhovina vodíku, hélia a dalších prvků), které přispívají k růstu hvězdě díky své gravitační síle. Takový systém je například Kallis, kde zároveň dochází i k formaci planet a je tedy také pod řádným dohledem vědecké obce.
Samotná hvězda v takovém případě asi nebude pro pilota zajímavá. Větší význam budou mít okolní plyny z hlediska získávání paliva a netradiční rodící se ložiska vzácných kovů.
Hvězda hlavní posloupnosti
Hvězdy hlavní posloupnosti mají jasnou budoucnost i minulost a jednotlivé hvězdné klasifikace mají relativně stálé hodnoty poloměru, hmotnosti, svítivosti i teploty hvězd pro jednotlivé klasifikační třídy. Většina hvězd v galaxii patří mezi hvězdy hlavní posloupnosti. Můžeme říct, že jsou to standardní hvězdy představující typický hvězdný systém.
Během svého aktivního života nabízejí tyto hvězdy stabilní obyvatelnou zónu a představují proto ideální kandidáty na systémy v hledáčku potenciální teraformace.
Hvězdy hlavní posloupnosti jsou velmi rozmanité od malých hvězd, s poloměrem pouhé desetiny Slunce, až po superobry obřích rozměrů i extrémně vysokých teplot.
Červený obr
Červený obr, nebo také rudý obr, ztělesňuje hvězdu na konci svého života před zhroucením do bílého trpaslíka. Červený obr nemusí nutně znamenat červenou barvu hvězdy, která se ve skutečnosti může pohybovat na spektru od žluté až po červenou. Název červený obr spíše odkazuje na umírající hvězdu než na její barvu, což se může zdát zavádějící a matoucí, ale je to tak.
Červený obr vzniká ke konci vývoje hvězdy rozpínáním původní hvězdy (například srovnatelné se Sluncem). Tato fáze je ELE událostí pro daný hvězdný systém neboť může pohltit (kompletně zničit) blízké planety a posunout dočasně obyvatelnou zónu. Ovšem ne dostatečně dlouho na to, aby mohl vzniknout inteligentní život přirozenou cestou.
Jakmile dojde ke zhroucení červeného obra, dojde k odhození vnějších vrstev hvězdy a vzniku planetární mlhoviny.
Příklad: systém Tyrol
Červený trpaslík
Červený trpaslík je nejčastějším a nejpočetnějším typem hvězd ve vesmíru, tři ze čtyř hvězd v naší Galaxii jsou právě tyto hvězdy. Tyto hvězdy mají většinou hmotnost menší jak jednu třetinu hmotnosti Slunce, jsou také chladnější a méně zářivější. Protože ale spalují své plyny velmi pomalu, jsou to také ty nejstarší (a proto nejpočetnější) hvězdy ve vesmíru.
Příklad: systém Horus
Bílý trpaslík
Bílý trpaslík je zhrouceným červeným obrem z původní hvězdy o průměrné hmotnosti. Bílý trpaslík je relativně stabilní hvězdou, která vyhasne za stovky miliard let. Bývají často ve středu planetárních mlhovin, které mohou být zdrojem plynů k získávání paliva.
Příklad: systém Odin
Pokud se bílý trpaslík nachází ve vícehvězdném systému, díky své gravitační síle způsobené obřím nahuštěním hmoty na malém prostoru, postupně přejímá materiál ze své sousední hvězdy, což znamená, že za určitý čas se překročí jistá hranice, která povede k výbuchu hvězdy a vzniku novy nebo supernovy.
Zatím není znám žádný systém s takovým rizikem.
Neutronová hvězda
Neutronová hvězda je konečným stádiem hvězd a jsou mementem po výbuchu většiny supernov. Neutronové hvězdy se výrazně liší od hvězd hlavní posloupnosti. Složení nás nemusí zas tak zajímat. Zajímavá informace je ale skutečnost, že tyto hvězdy jsou extrémně malé, maximálně pár desítek kilometrů v průměru, takže mohou být menší jak některé asteroidy, a zároveň jsou ale extrémně hmotné, protože v tak malém rozměru nakumulují hmotnost i třeba dvou Sluncí.
Co to v praxi znamená pro pilota? Gravitační síla takové hvězdy v těsné blízkosti může být rizikem. Ale největší nebezpečí číhá v magnetickém poli rotujících neutronových hvězd, které je o několik řádů větší než u normálních hvězd a v mnoha případech dělá z neutronových hvězd pulsary. Což jsou neutronové hvězdy s rychlou rotací emitující nebezpečné radiové a gama paprsky.
Príklad: Systém Oberon
Cefeidy
Cefeidy jsou speciální proměnné hvězdy, které mění svou svítivost v delším časovém úseku (většinou několik dní). Změna ve svítivosti a zářivém výkonu je způsobena smršťováním a opětovném rozpínání podpovrchových vrstev hvězdy. Život na potenciálních planetách v systému s Cefeidou je kvůli kolísání svítivosti prakticky nemožný. Teraformace v takových oblastech je zbytečná.
