Těžba

Z Star Citizen CZ Wiki
Přejít na: navigace, hledání
Herní mechaniky
boarding
ekonomika
externí hardpointy
FPS
hráčské organizace
hvězdná mapa
komponenty
lovec odměn
náklad
opravování
průzkum
room systém
smrt
těžba
vylepšení lodi (zastaralé)
zemědělství
Létání
Arena Commander
firing solution
letový model
otáčení


Těžba hraje ve Star Citizen důležitou a nepostradatelnou roli. Suroviny jsou nedílnou součástí mnoha výrobních řetězců ekonomiky Star Citizen a hráči mají možnost se na těžbě kompletně podílet.


Klíčové charakteristiky těžby

  • těžba probíhá na asteroidech i planetách
  • existují speciální lodě, platformy, stanice i těžební droni
  • těžební důl může být ve vlastnictví hráče
  • princip těžby je propracovaný s několika specializacemi
  • těžit lze samostatně nebo ve skupinách (rozdělení do specializací)
  • těžit lze i plyny pro rafinaci paliva
  • existují organizace, které prodávají specializovanou těžební techniku
  • poloha těžebních oblastí (např. objevené pásy asteroidů) může být prodána NPC
  • těžba vyžaduje, aby byl hráč online


Těžba

Těžba může probíhat na povrchu vesmírných těles (asteroidů i planet), v pásu a polích asteroidů i v atmosféře planet. Samotný proces těžby je závislý od použitého zařízení. Existují jednoposádkové lodě (např. MISC Prospector) určené pro povrchovou těžbu, nebo víceposádkové lodě (např. RSI Orion) vhodné pro těžbu mezi asteroidy.

Počáteční proces těžby vyžaduje průzkum pomocí skenování, osvojení si patřičného skillu (řežání pomocí laseru) a samozřejmě logistiky (přepravy materiálu). Správné osvojení skillu/dovednosti k těžbě zajistí, že například [[asteroid] nebude špatnou manipulací zničen. Těžba samotná není zcela svobodnou aktivitou. Jsou oblasti, kde je těžba zakázaná a nebo nebezpečná, protože místní oblast je spravována, okupována jiným těžebním subjektem a nebo je těžař ohrožen přírodními podmínkami.

Například těžba minerálů v pásu asteroidů systému Odin je zakázaná samotnou UEE. Získávání plynů z atmosféry planety Bombora je zase velmi nebezpečné kvůli velkým turbulencím, ale zas je zadarmo.

Snahou je poskytnout těžební systém, kde se hráč může podílet na celém procesu nebo se specializovat jen ve vybraném úseku. Jedni se mohou soustředit na řezání horniny, jiní zase na nakládání nařezaných kusů do lodi. Tyto malé profese jsou označovány jako specializace.

Efektivní těžby se dosáhne kooperací několika hráčů. Těžit ale může i sólo hráč.


Postup těžby

1. Těžba na volné noze nebo jako agent

Těžaři mohou pracovat na volné noze jako freelancer nebo jako agent ve službách jiného subjektu. Nezávislí těžaři si sami volí, které materiály chtějí pořídit, a po jejich nalezení pak hledají nejlepší místo, kde je prodat. Zatímco se tento způsob může zdát jako nejvýnosnější, vystavuje těžaře riziku rozmaru trhu. A pokud cena během těžby klesne, může se výsledek ukázat jako prodělečný, protože těžař může mít dodatečné náklady a zaplatit za NPC posádku, opravu lodi, palivo a jiné výdaje.
Těžaři, kteří pracující na smlouvu, jsou většinou od těchto rizik oproštěni, na druhou stranu se ale pak musí vzdát značné části svého výdělku ve prospěch zavedení pevné ceny za vytěžený materiál. Také ale riskují poškození své reputace/pověsti, pokud nejsou schopni odevzdat nasmlouvané zboží ve stanovené lhůtě.
Kde získat smlouvy nebo zjistit popátku po materiálech? Zastávka v místní pobočce Divize pro obchod a rozvoj (Trade and Development Division TDD) je často tím prvním krokem všech potenciálních těžařů. TDD slouží jako tržiště pro různé komodity a další produkty platné pro danou oblast. A jako takové dává horníkům představu o tom, po čem je v oblasti poptávka a tudíž jaké materiály vyžadují největší pozornost, pokud mluvíme o nejatraktivnějších ziscích.


2. Nalezení vhodného pole asteroidů

Pole asteroidů obsahující rudy různého stupně kvality se nacházejí snad v každém hvězdném systému, ale než se k nim těžař vydá, měl by o těchto polích získat nějaké informace.
Za tímto účelem jsou k dispozici veřejné informace o známých oblastech, včetně umístění velkých asteroidů. Těžař začátečník proto často začíná svou kariéru navštívením těchto známých míst. Lze však očekávat, že ty nejcennější minerály už byly dávno v těchto oblastech vytěženy. Zbylá ruda se zde pak často nachází jen v malém množství. To si žádá více času a úsilí, než jaké by byla většina pokročilejších těžařů ochotna akceptovat a podstoupit.
Alternativně se můžou těžaři rozhodnout využít služeb informační kanceláře, která za jistou cenu nabídne lokaci umístění různých menších polí, která nejsou veřejnosti známá. Zatímco důvěryhodnější informátoři budou pravdivě informovat o typu a kvalitě tamních materiálů, jiní informátoři mohou na druhou stranu informace přehánět, jen aby polohu nevýznamného pole mohli co nejrychleji prodat.
Tou poslední a časově nejnáročnější, potenciálně nejvýnosnější, možností je si své pole asteroidů najít a sám vytěžit. V takovém případě je nutné fungovat nejprve jako průzkumník. Průzkumník se specializuje na ovládání skenerů s velkým dosahem a také na ovládání telemetrických sond, které dokážou skenovat obrovskou část okolního prostoru a najít tak anomálie, které si zasluhují podrobnější průzkum. Některé z těchto anomálií se pak mohou ukázat jako nová malá pole asteroidů se směsí vzácných rud a minerálů.


3. Skenování

Prvním krokem uvnitř pole asteroidů je identifikování ložisek minerálů pod povrchem. Pomocí skeneru tak může těžař prozkoumávat okolí, dokud nenarazí na ložisko bohaté na minerály, nebo které obsahuje hledanou rudu.


4. Příprava

Po nalezení správného ložiska závisí následující postup na použité lodi.
Majitel MISC Prospectoru musí bezpečně přistát na rovném povrchu, který se nachází nad daným ložiskem. Jakmile loď dosedne, může pilot aktivovat mód hloubkového vrtu, při kterém se robotická ruka s těžebním laserem vytáhne a nasměruje se směrem k povrchu. V tuto chvíli může být do laseru přesměrováno více energie, neboť loď nepotřebuje tolik energie jako za letu a řada lodních systémů je tak vypnuta. Laser se stane vizuálně silnější a dokáže proniknout hlouběji pod povrch.
Majitelé RSI Orionu mají práci trochu komplikovanější, jekoliž se specializují na těžbu z asteroidů bez přistání a musejí vyslat RMAP sondy, které zmapují asteroid a najdou nejideálnější místo pro zářez laseru. V případě RSI Orion se na procesu těžby aktivně podílí pilot (neustále naviguje loď na ideální polohu vůči asteroidu), operátor skeneru (nalézá ideální místo pro vrt), operátor paprsku (kontroluje příkon paprsku a snaží se vyvarovat řětezovým reakcím), operátor nákladu (operuje se vstupním drtičem a vybírá, které úlomky zpracuje, a které vynechá) a operátor rafinérie (stará se o zpracování úlomků na čistější materiál).


5. Těžba a extrakce

Laser nejprve odstraní materiál, který stojí mezi ním a kýženým ložiskem. Jakmile je cesta vyčištěna, tažný paprsek nastartuje extrakci materiálu směrem ke vstupnímu drtiči a nákladové kontejnery nebo rafinerie se začnou plnit.
Průběh extrakce v podobě řezání do povrchu asteroidu a zpracovávání úlomků sebou přináší mnoho rizik pro integritu asteroidu i bezpečnost těžební lodi a posádky.


6. Prodej

Posledním krokem v procesu těžby je za vaše úsilí převést pečlivě nasbíranou rudu nebo zpracovaný materiál na kredity.
Pokud jste přijali práci, budete se chtít vrátit k agentovi, který vás najal, a dokončit transakci. Na váš účet tak přibudou kredity za odevzdání slíbeného množství materiálu a také se zvýší vaše reputace za úspěšně odvedenou práci. Agent si od vás převezme jen ten materiál a v takovém množství, jaký byl uveden ve smlouvě. Přebytek materiálu pak nejspíš budete chtít prodat v místní pobočce TDD.
Pro hráče, kteří se rozhodli těžit na volné noze, není jejich cesta obvykle tak jasná. Různé pobočky TDD na různých místech mohou nabízet dramaticky rozdílné ceny za rudy, proto asi budou chtít tito hráči nejdříve zmapovat situaci a nebudou unáhleně akceptovat hned první nabídku na nejbližší přistávací zóně. Těch nejlepších výsledků se dá obvykle dosáhnout extrakcí běžného materiálu v omezeném množství a v jednom hvězdném systému, následně jej převézt do jiného hvězdného systému, kde je nedostatek tohoto materiálu, a proto jsou i ceny mnohem vyšší. Je to pouze na vás, pokud chcete pracovat jen jako těžař a nebo si svůj cenný náklad převážet i po galaxii a výhodně jej prodat. Stejně tak je i volba na vás, zdali budete chtít riskovat v oblastech bohatých na kvalitní materiály, kde můžete být snadným terčem, ale díky kterým také můžete vydělat mnohem víc kreditů.
Poslední možností, ke které se mohou těžaři uchýlit, jsou spekulace. Pokud máte sklony k riskování a hazardu, můžete využít skladové prostory na některých přistávacích zónách, jež si můžete pronajmout za měsíční platby. Raději než materiál hned prodat, můžete si jej chtít podržet a očekávat, že třeba díky akcím, které společně s vaší organizací plánujete, se mohou ceny v budoucnu rapidně zvýšit.


Specializace

Specializace jsou platné pro víceposádkové těžební lodě jako je např. RSI Orion.

Pilot

Pilot samosebou ovládá loď. I když se to zdá jednoduché, v praxi je to často velmi náročné, jelikož náraz do asteroidu může vážně poškodit hráčovu loď. A asteroidy s těmi nejzajímavějšími minerály se často nacházejí hluboko v koncentrované oblasti asteroidů. Pilot musí učinit konečné rozhodnutí o tom, jakému asteroidu bude věnována pozornost, často tak vybírá s několika možných cílů identifikovaných během skenovacího procesu. Piloti také určují, zdali zůstanou na fixní pozici během ražby asteroidu a nebo se aktivněji zapojí a bude postupně s lodí otáčet, aby operátor paprsku měl lepší podmínky k nalezení cenných ložisek a extrahování rudy. Mnoho asteroidů je také naplněno nebezpečnými materiály, které mohou za určitých podmínek rozmetat asteroid na kusy, čímž se zvyšuje hodnota dobrého pilota, který dokáže s lodí rychle přejít do bezpečné vzdálenosti a to i v okamžiku, kdy je doba na varování naprosto minimální.


Operátor skeneru

Operátor skeneru (scan operator) je zodpovědný za vstřikování analytických sond RMAP (remote material analysis package) do nitra blízkých asteroidů, které v případě úspěšného nálezu okamžitě odesílají telemetrická data pilotovi a operátorovi skeneru, aby je informovaly, z čeho je přesně asteroid složen. V závislosti na lodi a jejím vybavení, může být těchto sond vypuštěno až několik stovek najednou.
Operátor skeneru musí najít ideální místo pro injektování sond RMAP. Po výběru asteroidu je automaticky vypočítáno těžiště. Následuje několikastranný proces, který zahrnuje hledání oblasti povrchu, který je geometricky orientovaný tak, že se nachází kolmo k těžišti a nebo blízko k němu. Operátor pak získává informace o úhlovém rozdílu polohy lodi od těžiště, přesto je ale konečné rozhodnutí na operátorovi, zdali je ono místo dostatečně dobré nebo ne.
Jakmile bylo místo vpichu vybráno, daná oblast a optimální injektování je následně zobrazeno na displeji konzole a operátor může zahájit vpich RMAP sondy. Sonda se chová jako raketa, která je manuálně ovládána s cílem dopadnout na asteroid v přesném místě a v té orientaci, kterou určilo předešlé skenování. Určující faktory, zdali se injektování sondy povedlo nebo nikoli, jsou vzdálenost od počítačem určené polohy, rozdíl od optimálního úhlu, základní složení asteroidu a finální rychlost dopadu.
Zajímavým aspektem tohoto úsilí je, že sebedůvěra operátora skeneru hraje významnou roli. Čím optimálnější je vybrané počáteční místo vpichu (obecně jeho výběr trvá delší dobu), tím větší chyba pak může být tolerována při navádění sondy, aby se stále dosáhlo úspěšného vpichu. Zkušenější operátor tak může častěji přistoupit na méně vhodné místo vpichu, jen aby se přikročilo k další fázi injektování, jelikož věří svým schopnostem přesně dané místo zasáhnout v požadované rychlosti a pod tím správným úhlem.


Operátor paprsku

Operátor paprsku (Beam operator) má obvykle jako druhý nejvyšší velení během těžební operace. Je zodpovědný za ovládání multimegawattových generátorů těžebního paprsku, které jsou umístěné na jednom nebo více robotických ramen v přední části lodi, a které rozlamují asteroidy na menší stravitelné kusy. Operátor paprsku má přímou kontrolu nad výstupním výkonem a je proto schopný přesně kontrolovat, kolik energie je do dané oblasti asteroidu vypáleno. To je mimořádně důležité, jelikož vyslání příliš mnoha energie do těkavé látky může způsobit výbušnou řetězovou reakci, jejíž síla je závislá na typu a množství této nebezpečné látky v asteroidu. Silný paprsek můžeme přirovnat ke kladivu; je schopen v krátkém čase drasticiky a nešetrně extrahovat velké množství vnitřního materiálu. Ale slabý paprsek se chová jako skalpel a bude zapotřebí ve chvíli, kdy je nutné bezpečně extrahovat materiály, jenž by mohly při větším množství energie prudce reagovat.
Zařízení detektoru exotermních reakcí ukazuje na displeji panelu operátora paprsku aktuální stav a produkci energie paprsku. Přebytečná energie svědčí o tom, že může dojít k řetězové reakci v těsné blízkosti paprsku. Tato informace je operátorovi zobrazena v podobě vertikálního sloupcového grafu, který je zobrazován v průběhu času a ukazuje pravděpodobnost za jednu sekundu, s jakou roste šance na nebezpečné reakci často v podobě velkého výbuchu, která může rozmetat asteroid na kusy a zničit i loď.


Operátor nákladu

Operátor nákladu (Cargo operator) využívá konzoli na můstku lodi, která mu dovoluje monitorovat kameru připevněnou na přídi lodi. Z tohoto úhlu pohledu může operátor vidět místo dopadu těžebního paprsku a úlomky asteroidu, které se oddělují od mateřského tělesa a jsou vyvrhovány do okolí. Vstup pro materiál na přídi lodi také obsahuje výkonný vstupní drtič, který dokáže rychle zlikvidovat přilétávající úlomky asteroidu na menší sutiny a ukládá je v přistavených nákladových modulech pro převoz a nebo je ukládá přímo na lodi, kde je dále může zpracovat rafinérie na čistější formu těžebního materiálu.
Operátor nákladu také řídí skener fragmentů (podobný analyzátoru materiálů), který poskytuje okamžitou informaci o složení úlomků/fragmentů. Tímto způsobem je operátor schopen rychle vyhodnotit hodnotu úlomků a rozhodnout se, zdali se vyplatí tyto úlomky navést do vstupního drtiče na rozdrcení, a nebo jestli se spíše nevyplatí a je lepší se jim vyhnout a ponechat si tak vzácný nákladový prostor pro něco cennějšího. Proces zpracování materiálu je zase časově náročný a proto i zde se vyplatí zaměřit jen na hodnotné fragmenty. Skener fragmentů také zobrazuje hmotnost, trajektorii a rychlost úlomků.
Operátor nákladu kontroluje atraktor (slouží k přitahování) a generátory repulzního paprsku (slouží k odtahování), které jsou obvykle namontované uvnitř nebo vně vstupního drtiče. Sílu každého z nich lze přesně nastavit, aby bylo možné kontrolovat dráhu úlomků. Obrazovka konzole operátora nákladu dovoluje různé přibližování obrazu, jež je velmi podstatné, protože přitažlivé a odpudivé síly atraktoru a repulzního paprsku působí na přesné konkrétní místo, na které se operátor zaměří. Působením těchto sil obvykle vede k rotaci úlomků kolem své osy, než k výraznější změně jejich dráhy. Operátor s velkými dovednostmi pak dokáže rychle odhadnout těžiště objektu, což je důležité pro správné navedení úlomků na jejich požadovanou dráhu k drtiči nebo pryč od drtiče.


Operátor rafinérie (Refinery operator)

Operátor rafinérie (Refinery operator) existuje jen u těch lodí, které jsou vybaveny integrovanou rafinérií. Rafinérie dovolují postupné zpracování surových rud na jejich čistější formu. Nepotřebný materiál je pak v podobě prachu vypuštěn zpět do vesmíru. Očištěné materiály zabírají méně nákladového prostoru než jejich nezpracované protějšky. To je problém polí asteroidů s nízkým obsahem rud, kde se vzácné materiály nacházejí v řídké formě, nebo když chtějí těžaři minimalizovat počet výletů. Operátor rafinérie kontroluje postup zpracování rudy v různých jednotkách rafinérie. Každá jednotka hraje jinou roli v oddělení jednoho materiálu od druhého. Chyby operátora mohou znamenat poničení zařízení, navíc se zdrží proces konverze a ztratí se drahocenný čas, než je poničená jednotka vyměnění za novou součástku. Těžební lodě s rafinérií mají sklad náhradních součástek pro tyto běžné případy.


Měřící vybavení operátora paprsku

Detektor exotermních reakcí

UI mining.gif
(Exothermic Reaction Detector). Každý těžitelný materiál má svůj vlastní jedinečný soubor parametrů. Tyto parametry udávají, kolik energie dokáže materiál pohltit, jak rychle může nakumulovanou energii rozptýlit a jak lehce může být přebytečná energie předána do okolního materiálu. Detektor tak určuje pravděpodobnost fragmentace/rozlámání při zvyšování hladiny energie na kritickou hranici a další zajímavé údaje.
Průměrná velikost fragmentů/úlomků extrahovaných z asteroidu je závislá na množství příkonu paprsku a také na typu materiálů, do kterých je energie směřována.
V okamžiku, kdy jsou fragmenty/úlomky odděleny od asteroidu, generují se seismické otřesy, které rezonují v celém asteroidu a postupně se utlumují. Některé těkavé látky jsou na tyto vibrace choulostivé. Proto je minimalizace otřesů velmi důležitá. Nicméně je to složité, jelikož všechny otřesy jsou na sobě nezávislé a konečné otřesy jsou výsledkem superpozice vln neustále aplikovaných na různé materiály uvnitř asteroidu. Proto i série malých otřesů může představovat vážné nebezpečí, které závisí na tom, jak jednotlivé vlny otřesů mezi sebou reagují.


Laserový měřič otřesů

(Laser Seismometer). Laserový měřic otřesů ukazuje jednotlivé otřesy uvnitř asteroidu, stejně tak i superpozici jednotlivých vln. Také zobrazuje vibrační prahové hodnoty pro jakékoli seismicky citlivé materiály, které se uvnitř asteroidu nacházejí (za předpokladu, že RMAP sonda byla úspěšně injektovaná). Exploze, které nastanou z důvodu seismické události představují často mnohem větší nebezpečí než řetězové reakce, které část materiálu mohou zkonzumovat, protože samotné otřesy mohou způsobit explozi materiálu v celém asteroidu. Může tak nastat kompletní destrukce asteroidu; otřesy tak představují i větší nebezpečí pro jakékoli těžební lodě, jež jsou k asteroidu dostatečně blízko na to, aby byly při výbuchu poničené. Naštěstí jsou takové události zaznamenány v předstihu díky rostoucí seismické aktivitě a díky výbuchům malých podpovrchových kapes, které vyvrhují malé množství materiálu do okolního vesmíru.
Kapsy s vysoce stlačeným plynem pod povrchem asteroidu představují další výrazné nebezpečí během těžebních operací. Vystavení byť jen malé části této kapsy vesmírnému vakuu vyústí v okamžitou dekompresní explozi, jež může roztříštit okolní část asteroidu a poničit tak i těžební loď. Takový výbuch generuje i značné seismické turbulence.


Mining ui 01.jpg Mining ui 02.jpg


Analyzátor materiálů

(Analytical Materials Processor). Těžební paprsek je vybaven vysoce energetickým skenovacím zařízením zvaným Analytical Materials Processor (analyzátor materiálů), který poskytuje neustálý záznam o typech materiálů, které leží pod povrchem (v dosahu analyzátoru) a ve specifickém směru. Každý identifikovatelný materiál je znázorněn na horizontálním sloupcovém grafu (pravý obrázek výše) a udává informace o hloubce materiálu a jeho množství.


Firmy v těžebním průmyslu

Specializovanou těžební techniku prodává například společnost Shubin Interstellar.


Těžební lodě

Lodě mohou získávat jak plyny, tak suroviny. K extrahování plynů z atmosfér plynných obrů může být uzpůsoben loď Starfarer. Pro těžbu nerostů je zase uzpůsobena loď RSI Orion, která je vybavena speciálními vlečnými paprsky pro maximální efektivnost těžby a nebo třeba MISC Prospector určený pro povrchovou těžbu.[1]

Těžit však mohou i jiné lodě, pokud jsou standardně vybaveny vedením (trubkami), které dokážou vést materiál do nitra lodi a ukládat v nákladovém prostoru.


Prospector02.jpg Orion02.jpg


Těžební stanice

Díky Squadron 42 víme, že budou existovat speciální těžební stanice, které dokažou těžit materiály z několika asteroidů najednou. Jedná se o obrovské (až šestikilometrové) komplexy, které nejde jen tak přehlédnout.

Samotná stanice provádí těžbu pomocí obřích teleskopických ramen s laserem na jejich konci, které se zařezávají do povrchu asteroidu. Kolem místa dopadu laseru pak operují těžební droni.

Stanice je k asteroidům připevněna pomocí speciálního závrtného systému a ocelových lan.[2]

Mining-station03.jpg Mining-station04.jpg


Těžební droni

Těžbu na asteroidech zastávají těžební droni, jež se co do velikosti vyrovnají některým osobním lodím. Způsob ovládání, palivo ani žádné jiné bližší informace nejsou zatím známé. Je možné je pilotovat a jsou schopné i kratšího poletování v kosmu. Materiál sbírají kolem dopadu laseru z těžební stanice.

Mining-dron.jpg Mining-dron01.jpg


Rizika spojená s těžbou

Většina rizik spojená s těžbou jsou environmentálního charakteru. Hráči by ale neměli zapomínat, že velké těžební lodě mohou být lákavým cílem všech kriminálních složek ve vesmíru. Také je nutné myslet na to, že samotná těžba produkuje velké množství radiační stopy, kterou jsou piráti schopni na radaru identifikovat.

Samotná těžba představuje rizika hlavně ve formě nepředvídatelného chování místa, kde k těžbě dochází, a neopatrným procesem těžby.

Riziko exploze vychází z přílišného přehřívání horniny, vystavení stlačeného plynu vakuu a seismickým vlnám překračujících kritický práh pro danou horninu.

Přehřívání hornin dochází z důvodu používání těžebního laseru a operátor paprsku by měl věnovat pozornost ukazatelům a všem horninám, které jsou působení laseru vystaveny.

Imploze stlačeného plynu nastává ve chvíli, kdy je podpovrchová kapsa naplněná stlačeným plynem narušena a vznikne byť jen nepatrná prasklina a plyn má možnost uniknout do vesmírného vakua. Narušení těchto kapes nastává během seismických otřesů.

Seismické otřesy jsou způsobované odlamováním hornin během působení těžebního paprsku. Choulostivé látky obsažené v těžební lokaci mohou snášet jen malé seismické otřesy. Pokud jsou otřesy příliš velké, může dojít k destrukci celého asteroidu. Otřesy také způsobují narušování povrchu a mohou vyvolat odkrytí kapes stlačeného plynu.

Většina rizik spojených s těžbou mají konečnou podobu v nekontrolovaném vyvržení úlomků horniny do okolního prostoru. Pokud jsou úlomky příliš velké a řítí se velkou rychlostí, mohou vážně poškodit loď v blízkosti nebo někoho zabít.

Nepřátelská rizika lze minimalizovat najmutím obranného doprovodu.


Těžební lokace a zásoby

Nerostné suroviny se nacházejí pod povrchem vesmírných těles, mluvíme o asteroidech, planetách a měsících. Plyny pro výrobu paliva se těží z atmosféry plynných obrů.

Asteroidy se nejčastěji vyskytují v pásech nebo shlucích asteroidů, které pak tvoří těžební oblast. Asteroidy mohou být kompletně vytěženy, ale po určitém čase je jejich kapacita resetována, aby se nestalo, že v celém vesmíru dojde konkrétní surovina.

Ložiska mají pochopitelně různý obsah surovin. Některé lokality mohou být velmi bohaté a jiné zase naprosto chudé. Například planeta Ellis XIII je bohatá na různé typy minerálů.


Suroviny

Co všechno a jak lze těžit, není ještě známo. Můžeme maximálně usuzovat na základě dostupných informací k planetám.


Zpracování materiálu

Nezpracované suroviny jsou velmi hojně vykupovány různými obchodníky, protože jsou základním kamenem většiny výrobních řetězců ekonomiky. Některé lodě však dovolují po vybavení speciální rafinerační technikou zpracovat suroviny nebo plyn už na palubě a tím tak zvýšit hodnotu natěženého materiálu (a také si ušetřit drahocenný nákladový prostor).


Reference

  1. Letter from the Chairman: $31 Million
  2. Gallery: Squadron 42 Concept Art